.......
"... správy silnic hlásí katastrofální nedostatek soli. Bylo již použito 250 tisíc tun ..."
.......
Tyto řádky jsou psány v únoru 2010. Krajina je pokrytá tlustou peřinou bílého sněhu, kterou občas rozkrojí špinavý pruh silnice. Ve vsích a městech se podél vozovek kupí hromady špinavého sněhu a na radnicích pláčí nad vydanými penězi za jejich odvoz ...
Jistě jste si všimli také vy, samozřejmě jen pokud vůbec chodíte pěšky, jak se liší přístup naší vyspělé společnosti k lidem dvounohým, neboli pěšákům, a lidem čtyřkolým, neboli auťákům . Letos poprvé to lze dobře srovnat díky změně zákona, která odpovědnost za úklid, schůdnost a sjízdnost veřejně přístupných komunikací, čili chodníků a vozovek, zrovnoprávnila : odpovídá vždy obec. Dříve chodníky zametali občané a vozovky prohrnovaly obce, a to buď samy nebo přes správy silnic.
V menších obcích to zatím není tak vidět - někteří lidé ze zvyku, jiní z pocitu sounáležitosti s pěšáky, uklízí "svoje" chodníky dál. Ze stavu úklidu sněhu ve městech a větších obcích je však již znát, kdo má v naší vyspělé společnosti zcela jasnou přednost. Radnice občas chodníky "uklízí" jen pojištěním proti odpovědnosti za úraz. Sníh z vozovek je shrnut k chodníku a pokud je ulice důležitá, pak dokonce přímo na chodník. Vše pro auťáky, nic pro pěšáky. Je sice pravdou, že i v autě či autobusu sedí lidé, ale jde o nadlidi více prospěšné ekonomice. Takový pěšák potřebuje jen oblečení a boty, pro ekonomiku je jen zcela bezvýznamnou jednotkou spotřeby. Zato takový auťák potřebuje kromě oblečení a bot ještě taky plechovku se čtyřmi koly a k tomu spoustu dalších serepetiček. A kromě toho taky silnice a dálnice s mosty a tunely. A těch automobilek a servisů ! A v zimě soli pod kola za nemalý peníz ! Takový auťák je prostě ekonomický zlatý důl, který více spoluvytváří blaho naší spotřební společnosti : má tedy všude přednost. Ale co naplat, taky musí pít. Tedy lépe řečeno : jaké štěstí, že musí taky pít . Z důvodu objektivity je třeba dodat, že i leckterý pěšák je občas auťákem .......
Když je zima a sníh se sype, tak sypeme taky : sůl a drť na vozovky. Jen na dálnicích a silnicích 1.třídy silničáři od 8.ledna do 8.února vysypali 73 tisíc tun soli. Televizní redaktoři spočítali, že tuto zimu se zatím na všechny silnice v Česku spotřebovalo již 250 tisíc tun posypové soli !! Všechna tato sůl po rozpuštění sněhu steče do příkopů silnic jdoucích krajinou a příroda si s ní musí nějak poradit. Jak to dělá nikdo pořádně neví, ale říkají, že občas usychají stromy podél silnic. Faktem je, že veškerá posypová sůl skončí v podzemní vodě. Můžeme jen doufat, že vypramení do potoků a odteče do řek a moří. Pokud se část soli nějak váže na zeminy v podzemí, pak se budoucí generace mají na co těšit. Jako my dnes za miliardy čistíme zamořené plochy pod bývalými chemičkami, tak oni v budoucnu ....
Ve městech však solanka steče do kanalizací a záleží pouze na odpovědnosti lidí kam poteče dál : zda do potoka či řeky nebo do čistírny. Posledním šlágrem dneška je vypustit tuto vodu přímo do podzemí. Ti, kdo o způsobu řešení rozhodují, by měli dobře zvážit možná rizika soustředěného a trvalého vypouštění znečištění, zejména pokud je nablízku vodní zdroj a kanalizace leží v jeho ochranném pásmu.
Na Štěpnici budou tyto chemikálie a případně i další nečistoty vtékat - pokud v místě zasakování není těsnící vrstva jílu - přímo do podzemního proudu spodních vod, které se o 900 m dál čerpají do našeho vodovodu.
Z protokolu o analýze vzorku č. 2005/2969 (odběr z vrtu HV12A v Tetčicích dne 15.8.2005) je zřejmé, že ukazatel chloridy je v létě na hodnotě 66 mg/l. Limitní hodnota dle příslušné vyhlášky 252/2004 Sb. platné pro pitnou vodu je 100 mg/l. Správní orgány se nijak nezabývají otázkou, jaký může být výsledek rozborů čerpané vody po povolení a realizaci a zejména po dlouhodobém užívání všech nyní umísťovaných a povolovaných zasakovacích objektů všech obytných souborů o celkovém objemu již 335 m3 !! Pokud naměřené hodnoty přesáhnou limitní hodnotu vyhlášky, vznikne problém, který správní orgány budou řešit až následně. Pokud si řešení vyžádá finanční prostředky, budou hrazeny buď přímo z veřejných rozpočtů nebo - oklikou přes náklady provozovatele prameniště - v ceně vodného. Nynější chybná činnost správních orgánů tedy ohrožuje nejen kvalitu podzemní vody, ale také veřejné rozpočty nebo naše peněženky : v době možného znečištění budou již všechny nyní povolované komunikace a jejich "dešťové" kanalizace převedeny do správy města nebo obce. Nynější chybná činnost správních orgánů tak více vyhovuje zájmům soukromého developera, když šetří jeho peníze, než zájmům široké veřejnosti a zájmům samosprávy.
Tyto možné budoucí problémy by vůbec nemusely vzniknout, pokud by nyní správní orgány věc řešily ve shodě s požadavky právních předpisů, které jim přikazují řádně zjistit stav věci. Znamená to nařídit řádný geologický průzkum do potřebné hloubky a teprve na základě jeho výsledků rozhodout o způsobu likvidace těchto vod - zda do čistírny, do Bobravy nebo do podzemních vod.
Srovnání průběhu vrstev zemin u vrtů v Tetčicích a v místě zasakování Na Štěpnici.
Za dva roky činnosti sdružení můžeme směle tvrdit, že v tak závažné věci, jako je ochrana zdroje vody v Tetčicích, nelze spoléhat na výkon státní správy místně příslušných správních orgánů, a to Městského úřadu Rosice ani Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Rozhodně nelze spoléhat na pouhé podmínky správních rozhodnutí, které správní orgány velmi lehce a protizákonně zcela účelově změní, kdykoli je o to někdo dostatečně vlivný požádá.
Pokud správní orgány podmínkami rozhodnutí například stanoví, že se nové komunikace nesmí v zimě udržovat s použitím chemického posypu, pak jde o čistý alibismus. Správní orgán tím řeší pouze svůj nynější problém, který mu znesnadňuje vydání rozhodnutí plně vyhovující žadateli. Přitom právě vodoprávní úřad Rosice díky své úřední činnosti ví, že podobný zákaz nikdo nebude respektovat ani kontrolovat, ani nebude užití chemického posypu nijak účinně bránit.
Důkazem tohoto odvážného tvrzení může být činnost vodoprávního úřadu Rosice, tedy totožného správního orgánu, který vydal vodoprávní souhlas k zasakování vod z nové komunikace Na Štěpnici v Rosicích. Jedná se o správní řízení č.j. MR-S 10197/09 - OZP RYS Výjimka ze zákazu používání chemických rozmrazovacích látek na dálnici D1 v pásmu hygienické ochrany vodního zdroje Bílá voda a Bobrava.
Odbor vodního hospodářství ONV Brno-venkov vydal dne 29.7.1988 rozhodnutí č.j. VLHZ 1069/88-H, kterým vyhlásil pásma hygienické ochrany pro povrchové vodní zdroje Bílá voda a Bobrava. Toto rozhodnutí je stále v právní moci. Vodárenská společnost také v prosinci 2009 potvrdila, že tyto vodní zdroje bude možné zrušit až po zabezpečení jiných zdrojů, dostatečných pro skupinový vodovod Rosice.
Přitom správní orgány, bývalý okresní úřad a posledních sedm let také vodoprávní úřad Rosice, každoročně toto rozhodnutí mění : vydávají výjimku, která prolamuje podmínku č.10 původního rozhodnutí o zákazu používání chemických rozmrazovacích látek. V roce 2009 jsme se účastnili správního řízení o udělení výjimky. Vodoprávní úřad Rosice vydal dne 7.12.2009 rozhodnutí č.j. MR-S 10197/09 - OZP/9, kterým výjimku opět udělil. Proti rozhodnutí jsme se z důvodu překročení hodnot znečištění vody odvolali.
Ochranné pásmo vodního zdroje bylo stanoveno rozhodnutím ONV Brno-venkov z toho důvodu, aby byla zajištěna řádná kvalita vody používané pro vodárenské, tedy pitné, účely. Z hlediska dnes platné legislativy to znamená, že musí být zajištěno nepřekročení maximálně přípustných hodnot jednotlivých ukazatelů nařízení vlády 61/2003 Sb. obecně platné pro veškerou povrchovou vodu potoků a řek.
Rozhodnutí o výjimce ukládá podmínkou č.1 žadateli povinnost jedenkrát měsíčně zjišťovat kvalitu pitné povrchové vody vodního zdroje Bílá voda v místech 3,8 a 5,1 km vodního toku. Rozhodnutí o výjimce dále ukládá podmínkou č.5 žadateli povinnost zastavit chemickou údržbu dálnice, pokud bude překročena hodnota přípustného znečištění podle nařízení vlády. Jako mezní hodnota je v rozhodnutí uveden ukazatel znečištění chloridy, konkrétně obecný požadavek - tedy hodnota 250 mg/l.
Takto stanovené povinnosti však nemohou v žádném případě zajistit dodržení nařízení vlády. Kvalitu pitné povrchové vody vodního zdroje Bílá voda lze zjišťovat pouze přímo v místě jejího odběru pro vodárenské účely se stanovením přípustného znečištění ukazatele chloridy, konkrétně hodnoty pouze 50 mg/l, tedy hodnoty pětkrát menší než je hodnota obecného požadavku !!
Ve spisu je navíc přiložen dopis žadatele, Ředitelství silnic a dálnic, zn. 149/09-10411 ze dne 20.5.2009, kterým žadatel o výjimku oznámil vodoprávnímu úřadu Rosice také tyto zjištěné hodnoty znečištění : dne 27.2.2009 v km 3,8 vodního toku - 281 mg/l a v km 5,1 vodního toku dokonce 646 mg/l.
Kromě povinného rozboru vody odebrané v určených místech toku, tedy pod přítokem vod z dálnice, žadatel provedl také rozbory vody odebrané nad přítokem vod z dálnice do vodního toku zdroje pitné vody s těmito výsledky : dne 9.3.2009 byla hodnota znečištění chloridy - 708 mg/l, dne 30.3.2009 - 505 mg/l a dne 10.4.2009 - 403 mg/l.
Dopis žadatele - Ředitelství silnic a dálnic
Vodoprávní úřad Rosice byl tímto zcela jasně informován o stavu znečištění vody, které velmi výrazně, dokonce až 14-ti násobně, překročilo maximálně přípustnou hodnotu uvedenou v nařízení vlády pro vodu používanou pro vodárenské účely a dokonce téměř trojnásobně překročilo povolenou hodnotu obecného požadavku platného pro veškeré povrchové vody. Vodoprávní úřad Rosice musel na základě těchto údajů předpokládat možné ohrožení celého vodního zdroje Bílá voda a Bobrava. Tvrdíme, že vodoprávní úřad Rosice byl na základě těchto údajů o znečištění povinen žádost zamítnout.
Jak se může každý přesvědčit z přiloženého dopisu žadatele, provedený monitoring kvality pitné povrchové vody vodního zdroje Bílá voda v zimním období 2008/2009 zcela jasně a bez nejmenších pochyb prokázal přímý vliv chemické údržby dálnice D1 na zhoršení kvality vody vodního zdroje Bílá voda. Vodoprávní úřad Rosice přitom udělení výjimky ze zákazu používání chemických rozmrazovacích látek na dálnici D1 odůvodňuje tvrzením, že "... nedochází ke zhoršení vody v dotčeném vodním toku Bílý potok". Tato argumentace vodoprávního úřadu je naprosto neuvěřitelná, ale v podstatě pravdivá. Vždyť Bílý potok protéká Šmelcovnou do Bítýšky a nemá s Bílou vodou nic společného ....
Nad přítokem vod z dálnice do vodního toku zdroje pitné vody byly žadatelem naměřeny hodnoty znečištění : dne 9.3.2009 - 708 mg/l, dne 30.3.2009 - 505 mg/l a dne 10.4.2009 - 403 mg/l. Žadatel o výjimku k tomu ve svém vyjádření k odvolání doslova uvádí :
" Věříme, že i v tomto případě zvítězí racionální přístup, na své žádosti trváme a nabízíme spolupráci při monitoringu chloridů v zájmovém povodí, neboť naše rozbory vzorků vody -nad dálnicí- alarmujícím způsobem prokazují, že solení zde není jediným zdrojem chloridů ..."
Co chce ale Ředitelství silnic a dálnic tímto vlastně říci ? Že je zde ložisko soli ? Že někdo stojí u potoka a jen tak do vody sype sůl ? Že toto znečištění chloridy se do vodního toku mohlo dostat z ostatních komunikací ?
Kdo se podívá na turistickou či jinou podrobnější mapu může zjistit, že jižně od ochranným pásmem dotčeného úseku, tedy od km 168 (exit Devět Křížů) tři kilometry směrem na Prahu, tedy nad přítokem vod z dálnice do vodního toku, jiné komunikace -než dálnice D1- v blízkosti Bílé vody nejsou. Je tam jen les s prameny potůčků, které se slévají v Bílou vodu. Jak se tedy chloridy do potoka dostaly ??
Z provedených rozborů vzorků vod potoka Bílé vody odebraných -nad dálnicí- tak bez nejmenší nejistoty vyplývá, že podzemní vody jsou v blízkosti dálnice D1 již tak kontaminovány roztokem posypové soli použité na dálnici za celou zimní sezonu 2008/2009, že pramení doslova jako -solanka- a vodní tok je tak již od svého pramene jako zdroj pitné vody zcela nepoužitelný. S časem se snižující hodnoty znečištění reagují na příchod jara a zastavení chemické údržby dálnice
Také proto musí být kvalita povrchové vody vodního zdroje Bílá voda zjišťována přímo v místě jejího odběru pro vodárenské účely, aby bylo řádně zjištěno, zda pramenící solanka s přílivem další soli z přítoku od dálnice D1 byla dostatečně zředěna čistou vodou z přítoků potoka Bílá voda, a zda tedy bylo dosaženo vládou nařízené hodnoty 50 mg/l ukazatele chloridy.
Přitom samozřejmě stále platí, že povrchová voda ve všech potocích nesmí překročit maximální hodnotu znečištění danou obecným požadavkem nařízení vlády, tedy 250 mg/l.
Naměřené údaje znečištění jsou důkazem, že zákaz používání chemických rozmrazovacích látek stanovený rozhodnutím ONV Brno-venkov, a to na všech komunikacích v ochranném pásmu, opravdu nikdo nedodržuje a jeho dodržení ani nekontroluje. Vždyť ani po této informaci od žadatele, od Ředitelství silnic a dálnic, doručené do Rosic již 21.5.2009, vodoprávní úřad Rosice nepodnikl žádný krok k zahájení správního řízení z moci úřední směřujícího k zajištění dodržení pravomocného rozhodnutí ONV Brno-venkov. Naopak povolil další příliv znečišťujících látek, a to - jak plyne ze žádosti ŘSD - každoročně v zimním období.
Dne 20.11.2009 jsme správnímu orgánu, vodoprávnímu úřadu Rosice, oznámili, že pro podání řádných námitek potřebujeme, aby původní správní rozhodnutí ONV Brno-venkov z roku 1988, ze kterého má být udělena výjimka, bylo úplné, tedy včetně všech nedílných součástí rozhodnutí : nebyly totiž k dispozici mapy a dokonce ani rozhodnutím stanovené režimy hospodaření v pásmech hygienické ochrany vodního zdroje Bílá voda a Bobrava.
Vodoprávní úřad Rosice vydal rozhodnutí o výjimce, kterým mění stávající platné správní rozhodnutí v právní moci - ONV Brno-venkov č.j. VLHZ 1069/88-H ze dne 29.7.1988 - aniž by vůbec mohl náležitě posoudit, jak se změna může dotkmout stanovených režimů hospodaření a zda s nimi není v rozporu. Tuto nedílnou přílohu měněného rozhodnutí totiž vůbec neměl k dispozici.
Ani v nynějším sporu, ve správním řízení o vydání vodoprávního souhlasu k zasakování vod z nových komunikací Na Štěpnici, vodoprávní úřad Rosice nevycházel z podmínek rozhodnutí o vyhlášení pásma hygienické ochrany vodního zdroje Tetčice. Jak přiznal v odpovědi na naši žádost podle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, toto rozhodnutí vůbec nemá k dispozici. Vodoprávní úřad Rosice tak vůbec nemohl tušit, jaké jsou v ochranném pásmu stanoveny podmínky a přesto rozhodl o vypouštění vod z vozovek a parkovišť do vod podzemních.
Na otázku, jak zdejší odpovědný správní orgán chrání vodu, kterou pijeme, si každý jistě odpoví sám.
Vodní zdroj je třeba chránit jen a pouze přirozenou geologickou strukturou Země, a když tato není k dispozici, pak vhodným technickým řešením stavby - to znamená bez zasakovacího systému.